Kde jen může mít tajemné sklo svůj původ?
Sklo zná asi každý člověk na naši planetě, ale málokdo tuší jak vůbec na to přišlo, že člověk začal sklo vyrábět atd. Je o to těžší, že při otázce po původu skla je vše tak nějak obestřeno záhadnou mlhou.
Se zajímavým tvrzením o původu vůbec prvního vyrobeného skla, přichází římský filozof a učenec Plinius ve své knize Dějiny přirody, kde píše o tom, že féničtí námořníci shodou náhodných událostí vytvořili první průzračné sklo. Vše se seběhlo prý tak, že do ohniště byly vloženy kameny přírodní sody, která chemickou reakcí s ohňem vytvořila sklo.
Jisté je určitě to, že přírodního skla (např. vltavín) si povšimli už lidé z doby kamenné, které po chvíli přišli na to, že pomocí těchto přírodních útvarů si mohou vyrábět a ostřit své lovné zbraně.
Nejstarší nálezy skla jsou z 5. a 4. tisíciletí př. n. l
Se sklem samotným jako takovým se můžeme setkat jako vedlejší produkt keramických nádob a šperků, ale až v dalších dobách následujících. Věděčtí badatelé a archeologové s povětšinou shodnou na tom, že první nám dochované cenné nálezy o významu a popularitě skla jsou z mezopotámské oblasti a starověké kultury egyptské.
Někteří odbornící přisuzují v tomto směru pro první „oficiální“ starověkou výrobu skla důležitost severní Sýrii a celkově východní středomoří tehdy známého světa.
Ať již Egyptu přísluší prvenství ve výrobě skla (víceméně jak známe dnes) či nikoliv, tak se rozhodně sluší poznamenat, že egyptské sklářství bylo ve své době na poměrné velké technologické úrovni. Věhlas a sláva skla vyrobeného ze země faraonů si velmi cenili i další národy se kterými Egypt mohl přijít do obchodního styku.
Egyptský fajáns - Důstojný předchůdce skla
Věrohodným důkazem, že Egypt hrál ve vývoji sklářství nepochybnou vůdčí roli jsou právě egyptské fajány v zelených a modrých lemování. Nejstarší zachované fajánsové glazované nádobí jsou z období 3300 př. n. l. , tedy ještě daleko před vznikem 1. dynastie egyptských vládců.
Fajánsová pasta byla směsí, která se skládala z písku, který obsahoval křemen, vápno, mědi, azuritu a popele rostlinného původu. Vše bylo zahřívano určitou dobu nad ohňěm a tak bylo dosaženo výsledného skelného efektu. Podle počtu surovin a jejich množství byla dosažený stupeň požadované barvy.
Zhruba během doby trvání Střední říše Egypta se glazurování rozvíjí pro zdobení i dalších věcí a předmětů jako jsou i sošky a dlaždice nebo posvátné amulety.
